Do hlavního města Skotska, Edinburghu, jsme se dostali se společností Jet2, která létá přímými lety z Prahy. Ačkoli se jedná o lowcost aerolinku, nejlevnější letenku jsme sehnali za cenu okolo 2000Kč. Letěl jsem už s mnoha lowcost aerolinkami, takže mám docela přehled o nabízených službách, nicméně za tuto cenu mě Jet2 zklamal. Let sice odletěl na čas a přiletěl včas, ale kompresní poměr sedaček v letadle byl za snesitelnou mírou. Sedačky se skládaly pouze z hliníkové kostry a bezpečnostních pásů, o nějaké měkkosti polštářů se nedalo ani mluvit. Pro Jet2 hraje fakt, že se letělo krásnou 737-300, takže jsem byl ochotný nedostatek prominout :). Do Edinburghu jsme se dostali po západu slunce a z letiště jsme se potřebovali dostat do našeho hostelu. Přímo z letiště se do centra (Waverly Station) dostanete pomocí autobusů Airlink Shuttle, kde vás jedna cesta vyjde na £3.5 a zpáteční na £6. Přes server hostelworld.com jsem našel jeden sympatický přímo v centru, pár desítek metrů od nádraží. Je to jeden ze sítě hostelů St. Christopher's Inn a ubytování v něm mohu jen doporučit.
 |
| Náš hostel |
Od zmíněné zastávky Waverly to bylo do hostelu jen pár kroků, hostel je spojený s dvěma bary, kde jeden slouží zároveň jako recepce, ve druhém se pije, tančí, zpívá a ráno snídá. Slečna na recepci nám vydala čipové karty, na které se dostaneme do budovy, společných prostor a zároveň nám otevře dveře do našeho pokoje. Jedna noc nás vyšla na £17/postel, s tím, že jsme byli na sdíleném pokoji pro 8 lidí a cena obsahovala povlečení se snídani. O spolubydlících by se dal napsat samostatný článek, nicméně to byli pohodoví lidé, studenti jako my a nebylo třeba se jich nějak obávat.
Snídaně byla každý den od 7 hodin v baru, kde se ještě pár hodin předtím koncertovalo. Na to, že jsme v hostelu a platili 17 liber za noc snídaně byla luxusní. Formou "švédského stolu" jsme si mohli vzít toastový chléb, cereálie, džemy, máslo, nutellu, kávu, čaj a vodu. Pokud by se někomu po pár dnech jídlo přejedlo, mohl si dopřát z nabídky několika snídaní v ceně do £4.
 |
| Večer bar, ráno restaurace :) |
V Edinburghu jsme měli v plánu zůstat dva dny, proto jsme se hned po snídani vydali prozkoumat město. Celkem logicky jsme začali u Edinburgh Castle, vstupenka do hradu stojí pro studenty £11.6, což považuju za hodně přehnanou cenu. Měli jsme v plánu druhý den vyjet za hranice Edinburghu, navštívit další památky, proto jsem si koupil Historic Scotland - Explorer pass za £22, který obsahoval mnoho dalších vstupů po celém Skotsku.
 |
| Edinburgh Castle |
Hrad jako takový je rozsáhlý komplex, skoty velmi dobře udržovaný. Skládá se z několika budov, z nichž některé slouží jako muzea pro různé expozice, nejčastěji spojené se skotskou armádou, na kterou jso místní lidé velice pyšní a nedají na ni dopustit (to také dokazuje každoroční přehlídka Edinburgh Military Tatoo, která je světově známá). Hradby nabízí komplexní výhled na celý Edinburgh a část Lothian. Zejména výhled na Artušovo sedlo stojí za to!
Při cestě z hradu jsme dále pokračovali po takzvané Royal Mile, tedy cestě, táhnoucí se z hradu až k Hollyroodskému opatsvtí. Dá se říct, že většina historických budov a památek se nachází právě na této ulici (Katedrála sv. Jiljí, Mary King's close - podzemní komplex budov a ulic, které byly ve středověku zakopány, odváděli se tam lidé postižení morem, kolem tohoto místa je mnoho záhad). Po cestě narazíte na typické suvenýrové obchůdky, prodávající hlavně vlněné zboží, restaurace s kavárnami a občas i na pouliční umělce, ostatně jako v každém větším městě. Na konci Royal Mile jsme navštívili také budovu skotského parlamentu, moderní, architektonicky zajímavou budovu. Tato budova je mezi skoty něco jako kaplického knihovna mezi pražany (ačkoli knihovnu nesnáším, parlament se mi líbil).
 |
| Skotský parlament |
Z Holyroodského parku jsme se vydali na výstup na Artušovo sedlo, horu (?) s vrcholem ve výšce 251 m.n.m.. Ačkoli 251 m.n.m. je méně, než je výška třeba Prahy, vzhledem k faktu, že Edinburgh je na úrovni moře, naskytne se člověku ohromující výhled z vrcholku sedla.
 |
| Panorama z Artušova sedla |
Turistické průvodce varují, ať návšťěvníci zbytečně neriskují a následují pouze vyznačenou stezku. Údajně dochází k několika smrtelným úrazům ročně. Při pohledu zblízka se to člověku nezdá tak nemožné, a i když jsme následovali vyznačenou stezku, v někerých místech byl výstup vcelku zajímavý. Cesta nahou je dost příkrá, úzká a schody vytesané do kamene se klikatí prudce nahoru, vyhnout se tak některým turistům je obtížné (teď musím zmínit jednu slečnu z Japonska, kterou jsme viděli dole jak se chystá na vrchol v lodičkách, k této ženě mám respekt od chvíle, kdy jsme ji nahoře, ač mnohem později, míjeli). Po krátkém odpočinku a x fotkách jsme se seškrábali opět dolů, kde se naše skupina rozdělila. Zatímco zbytek se vracel do hostelu si odpočinout, já trval na svém, že musím vidět moře (z vrcholku sedla vypadalo velmi blízko), přesvědčen, že za 15 minut jsem tam. Vyrazil jsem tedy přes Holyroodský park směrem do části Edinburghu zvané Portobello. Toto italsky znějící místo je oblíbeným rekreačním střediskem skotů během horkých (20°C) letních dnů.
Po půlhodině cesty, kdy jsem po celém dni měl hlad a žízeň jsem se zastavil v samoobsluze pro vodu a tyčinku Cadbury. Když jsem se indického prodoavače ptal, za jak dlouho dojdu k moři, vytřeštil oči a zahučel na mě "BUS, BUS!" zvláštní kombinací hindštiny, skotštiny a nějaké angličtiny. Za dalších 10 minut jsem našel po cestě zastávku a rozhodl se tedy počkat. Po chvíli se dostavil doubledecker, já s úsmvěm, že se konečně podívám k moři směřuji za řidičem, abych si koupil lístek.
Víte, ve Skotsku si jen tak lístek nekoupíte. Musíte naházet přesné (!!!) množství mincí do zařízení připomínající hrací automat, řidič poté zatáhne za páčku a ze stroje vám vypadne lístek. Když jsem zjistil, že tyčinka Cadbury byla pro mě velký luxus a že mi chybí 10p na lístek, řidič se rozhodně netvářil, že by mi chtěl těch 10p odpustit (naopak, když do stroje hodíte více, stroj vám ani náhodou nevrátí!), vytáhnu tedy papírovou bankovku, abych zaplatil cash. Ridič mě dvěma slovy odmítl, že bankovky prostě nebere, nejde to. Tak jsem si tedy vystoupil a frustrován místí hromadnou dopravou jsem opět vyrazil.
 |
| Pláž v Portobellu |
Zhruba ho po hodině od našeho rozchodu jsem konečně dorazil na pobřeží, slunce už zapadalo a mě se naskytl krásný odpolední pohled na moře. Pláž na Portobellu je jen jedna a táhne se po celém pobřeží, písek je jemný a velice pevný (střídá se zde stále velký příliv a odliv, písek je stále vlhký, ale pevný). Prostě parádní odpolendí zářijová atmosféra, pár běžců u vody, lidé se psy, děti běhající do zábavního centra u pláže.
 |
| Kamarádka, kterou vyvrhlo moře xD |
Na cestu zpět jsem se zeptal jedné staré dámy, která mě poslala na autobus, kterým jsem dojel až na Princess Street (největší nákupní třída v Edinburghu), která je hned vedle nádraží Waverly a našeho hostelu. S přáteli jsme vyrazili už jen na večeři a do Tesca, aby jsme si obstarali nějaké dobré místní pití na večer. Společně jsme si poslechli kapelu hrající dole v baru, vypili pár ciderů a kolem třetí hodiny šli spát, přeci jen, byl to náročný den a ráno chceme jet do Stirlingu!
...pokračování příště
Žádné komentáře:
Okomentovat