Jak jsme projeli Skotsko a Irsko, část 2.

Další den jsme se po snídani sbalili a vyrazili na nádraží Waverly. Rezervaci lístků na vlak jsme udělali pro jistotu už den předem přes internet. Hlavní nádraží v Edinburgu je vcelku přehledné, problém s orientací rozhodně nebyl. Cesta vlakem do Stirlingu trvá zhruba hodinku a je to pohodlný, i finančně přijatelný způsob cestování na kratší tratě (na větší vzdálenosti se už vlak prodraží a je lepší využít autobsové služby). Byl to vcelku sychravý zářijový den s počasím typickým pro Skotsko. Dopoledne bylo sluníčko, modrá obloha, ale po příjezdu do Stirlingu jsme viděli ocelové mraky valící se přes hory. Brzy jistě přijde déšť.

Do Stirling Castle, hlavnímu cíli naší cesty, stojí vstup £13 a kdybych byl býval věděl, jaké to bude zklamání, raději bych si zašel na dobrý oběd! Hrad zvenčí působí opravdu nádherně, kamenné hradby s travnatými příkopy, to vše na kopci s rozhledem na okolí. Nicméně interiér hradu byl pro všechny zklamáním. Způsob, jakým skotové restaurují své památky je vcelku překvapivý a pro mě smutný. Tešil jsem se na středověky vzhled hradních prostor, ale byl jsem nemile překvapen, a to už v prvním, nejstarším a největším sále. Ten byl vymalován křiklavě žlutu barvou, s novou plovoucí podlahou.
V podobném duchu se nesly i ostatní sály, ovšem ty už alespoň trochu připomínaly svou dobu. Nápad navštívit Stirling Castle asi nebyl z mé hlavy nicméně jsem se toho nápadu chytl a spolucestovatelé mi po zklamání z hradu dali vše náležitě sežrat. A navíc nás konečně chytl ten zmíněný slejvák. Díky bohu za softshell! Tímto víceméně návštěva Stirlingu skončila, městečko je vcelku malé a proběhnete ho za pár minut. Cestou z hradu jsme se stavili v klasické skotské hospodě na oběd.

Následující den nás čekal přesun na Edinburgské letiště, nicméně jsme se rozhodli si den zpestřit výletem ke světově proslulým mostům Forth Bridge a Forth Road Bridge. Druhý zmíněný most byl otevřený v roce 1890 a se svojí délkou 2500m byl nejdelší nejdelší na světě do roku 1917. Dodnes patří mezi inženýrské skvosty planety. Forth Bridge byl první konstrukcí v Británii postavené z oceli (soudobá Eiffelova věž byla stavěna ze svářkové oceli, což je materiál vytvořený zkujňováním surového železa v plamenné pudlovací peci) a vyžaduje neustálou údržbu. Ve Skotsku se proto uchytilo rčení "Painting the Forth Bridge" pro nekonečnou práci založené na (nepravdivém) příběhu z historie, kdy jakmile byl most natřen barvou, bylo třeba začít znovu. Pláž břeh je ideální místo pro pořízení fantastických snímků a procházky po pobřeží. Navíc břeh není tvořen klasicky pískem/kamením/odpadem ale tisíci a tisíci mušličkami a ulitami které při chůzi šumí. Pecka.

Druhý zmíněný most, Forth Road Bridge se nachází vedle svého vlakového kolegy Forth Bridge a slouží přo přejezd aut přes záliv Firt of Forth. Tento visutý most připomíná slavný Golden Gate v San Franciscu a je o pouhých 225m kratší. Pokud budte mít volnou chvilku, rozhodně doporučuju cestu vlakem z Edinburgu k poslední zastávce před mostem, potom pěšky dojít vilovou čtvrtí k mostu a seběhnout dolů na

Do Dublinu jsme letěli s RyanAir, takže si většina z vás dokáže předstvit jak to probíhalo. Klasika pre-boarding, personál namačká všechny do tubusu na ploše, letadlo přitaxuje ke gatu, cestující vystupují předními dvěřmi a my začali nastupovat zadními. Letadlo se na zemi neohřálo ani půlhodinku a už jsme stoupali do letové hladiny a směr Dublin. Po zhruba 45 minutách už jsme opět na zemi, nemáme žádná zavazadla a tak míříme rovnou na autobus do města. V Dublinu jsme měli domluvený útulný hostýlek Abbey Court, který se nachází přímo v centru na břehu řeky Liffey. Noc seženete již od 12€. Nicméně jsme ubytování v Abbey Court před cestou zrušili, protože se objevila možnost zůstat v "známého" v domě zadarmo, což jsme jako studenti nemohli odmítnout :). Do hostelu jsem se stejně během pobytu v Dublinu byl podívat a opravdu vypadá jako na fotkách a je ideálně umístěny, takže ač jsme v něm nezůstali, přesto bych ho doporučil jako místo k přenocování. V Dublinu jsme navšítvili takové ty turistcké klasiky jako Christ Church Castle, St. Patrick's Cathedral...myslím že nemá cenu se nějak detailnějí zmiňovat, detail jsou všude na internetu. Co naopak zmíním je naše návštěva Trinity College. Tato škola byla založena roku 1592 po vzoru univerzit Cambridge a Oxford. Do Trinity jsme zavítali přesně v termínu kdy probíhl "Orientation Week" ktrerý má novým studentům představit univerzitu a studentské spolky. Ty mají vlastní stánky po celém univerzitním kampusu a lákají případně zájemce k sobě do klubu. Právnický, šachový, jachtařský, hudební, herní, novinářský...prostě vše na co si člověk vzpomene. Jako studenti jsme se nenápadně vmísili do davu a nechali se unášet proudem studentů objevující taje nové školy. Dostali jsme se i do útrob školy, až do klubovny právnického klubu. Stará dřevěná podlaha, zdobený obraz zakladatele na zdi a pod ním obrazy následovníků, krb, prostě luxusní klub tak jak ho známe z britských filmů. Nicméně nám při vstupu studenti vrazili do ruky krabici popcornu a pití a nějak jsme se dostali do rozjeté párty přímo v klubu. Všude kelímky, popcorn, místní studentská kapela a mezitím desítky studnetu bavící se mezi sebou. Jako studenta české VŠ mě tento "jiný" svět naprosto pohltil. Studentské spolky na mé fakultě? Škoda mluvit... Dokonce se nám podařilo se dostat do jídelny a přednáškových sálů Triniy College, takže naše návštěva byla opravdu detailní (jo a funguje zde i eduroam :P).

Na našem seznamu "must see" byl buď pivovar Guiness nebo destilérka Jameson. Jedno z nejtěžších rozhodnutí cesty. Nakonec jsme zvolili návštěvu muzea a původních výrobních prostor Jamesonu. Vstup se pohybuje okolo 20€. V rámci prohlídky uvidíte uvítací film s historií destilérky, dále vám průvodkyně popíše a ukáže výrobní proces whiskey a navštívíte původní palírnu. Návštěva je zakončená s
kleničkou Jamesona (nebo koktejlu) a cca 9 lidí má šanci zúčastnit se odborné degustace. Patřil jsem mezi těch 9 šťastných a tak mě čekalo odborné ochutnání skotské (Johnnie Walker, Black Label), americké (Jack Daniels) a irské (...) whiskey. Parádní zážitek, nicméně po třech panácích a jednom koktejlu jsem odcházel lehce nametený, přesto šťastný. Po odchodu z destilérky jsme se s kamáradem uviděli dětské hřiště a nenapadlo nás v tu chvíli nic lepšího než "schválně jak rychlě mě dovedeš roztočit na kolotoši vole". No...abych to zkrátil, málem nás přejela tramvaj (na naší obranu, kdo dá hned vedle dětského hřistě koleje sakra!).

Poslední den naší cesty jsme se chtěli podívat dál za hranice Dublinu. Po prozkoumání všech možností jsme se rozhodli navštívit Wicklow mountains a Glendalough zhruba hodinku jízdy autobusem z Dublinu. Lístek na autobus pro turisty si můžete koupit téměř kdekoliv kde se nachází vetší množství turistů a je poměrně za hubičku. Autobus vás doveze do Glendalough a odpoledne pro vás opět přijede. Glendalough (v překladu Údolí dvou jezer) je vesnice s klášterem postaveném v 6. století, ve 13. jej ale anglická vojska zničila a zbylo jen pár kamenných budov, věž a hřbitov. Vesnička určitě stojí za návštěvu, nachází se v malebné krajině Wicklow mauntains a po jejím projítí určitě zamiřte na jednu z turistických stezek které vás provedou okolo již zmíněných dvouezer a pokud zvolíte delší a obtížnější trasu, dostanete se až na vrcholky přílehlých kopců kde se vám naskytne úžasný pohled na okolní krajinu. Po návratu do Dublinu jsem chtěl ochutnat tradiční irskou kuchyni, tak jsme zamířili do nejbližšího (cenově dostupného) podniku a dali si typické Irish Stew. S plným žaludkem a pocitem uspokojení nás večer čekala již závěrečná párty s naším hostitelem a ráno odlet do Prahy s AerLingus.

Bylo to fantastické dobrodružství se skvělou společností. Pokud nevíte kam vyrazit a viděli jste už takový ten evropsky mainstream. Skotsto a Irsko je ideální volba. Ač jsme na cestě strávili skoro týden, pořád to bylo málo a stále mám ve Skotstku místa co musím navštívit. Tak snad příště.